Po změnách termínů i místa jsme v sobotu vyrazili na Výkleky, kde měla být viditelnost větší než na Heřmanicích. Ráno jsem vyrazil přes Žamberk, kde jsem nabral kluky a pokračovali jsme do Lanškrouna. Tam na nás čekal Milda. Doladili se poslední chybějící části konfigurací a po naložení do auta jsme vyrazili směr Výkleky. Kolem deváté jsme zastavili na čerpačce asi 15 km od Výklek. Ranní káva, klobása nebo uzený bok, no prostě, kdo měl na co chuť, ještě nakoupit slovenský sýr a už pokračujeme.Při příjezdu na parkoviště zjišťujeme , že jsme už poslední na koho se čeká. Vzájemné pozdravení s Reném a s kluky z Nového Jičína , už se chystáme na ponor. Počasí nám přeje je polojasno. Po přesunu všech věcí k lomu se kocháme nádhernou viditelností, která byla kolem 6 metrů. Patřičné zopakování před ponorem od Reného Juráně a už jdem s Mildou do vody. Směs máme 36% NITROX. Po zanoření a přepnutí z otevřeného okruhu na polozavřený si chvilku nemohu zvyknout na nádechový odpor, který je jiný než při normálním ponoru s otevřeným okruhem. Kolem plují okouni a my s Mildou zkoušíme zda je to, to pravé ořechové. Po 53 minutách, kdy jsem cítil chlad na rukách vylézáme z vody a shodujeme se na tom, že druhý ponor s tímto přístrojem je o něčem jiném. Věřím, že další ponory budou ještě pohodovější a naskytnou se další možnosti při seznamování se s podvodním světem a jeho živočichy nebo vraky.

Po cestě zpátky probíráme s Mildou naše pocity a cesta nám utíká a tak už jen krátká zastávka na oběd a hurá domů.